Krevní oběh

Odkysličená krev přitéká horní a dolní dutou žílou do pravé síně srdeční, přes trojcípou (trikuspidální) chlopeň proudí do pravé komory a z pravé komory dále přes pulmonální chlopeň plicní tepnou do plic. V plicích se krev nasytí kyslíkem a plicními žilami se vrací do levé síně. Z levé síně proudí přes dvojcípou (mitrální) chlopeň do levé komory a odtud je vypuzována přes aortální chlopeň do aorty a následně do tkání celého těla. Právě srdeční chlopně zajišťují, aby krev proudila tímto směrem a ne obráceně.

Srdeční chlopně

Srdeční chlopně jsou tenké, blanité struktury nacházející se uvnitř srdeční dutiny. Fungují jako jednocestné ventily regulující správný směr krevního toku. Při srdeční kontrakci se chlopeň ležící po směru krevního proudu pod náporem krve dostatečně otevře a umožní tak volný odtok krve, naproti tomu chlopeň ležící proti proudu se uzavírá a zabraňuje tak toku zpětnému. V srdci se nacházejí celkem čtyři srdeční chlopně, a to chlopeň trikuspidální, pulmonální, mitrální a aortální (Obr.1). Pokud je funkce některé srdeční chlopně jakýmkoliv způsobem narušena, hovoříme o chlopenní vadě.

Chlopenní vady

Chlopenní vady představují velmi různorodou skupinu onemocnění rozličného původu. Nejčastěji jsou srdeční chlopně postiženy vrozenou vadou, degenerativním postižením (tj. opotřebením), revmatickou horečkou nebo infekcí. V důsledku těchto procesů dochází buďto k zúžení srdeční chlopně (stenóze) nebo její nedomykavosti (insuficienci). Každá ze čtyř chlopní může být postižena jak stenózou, tak insuficiencí, nezřídka jsou přítomny obě poruchy zároveň. Jednotlivé chlopenní vady jsou podrobněji rozepsány zde.